Ukončení terapie může být stejně důležité jako její začátek.
Někdy proběhne přirozeně, jindy přijde nečekaně – často ve chvíli, kdy se v terapii děje něco podstatného. Možná zvažujete, že přestanete chodit. Nebo jste to už udělali.
Každý terapeut, až zkušený či začínající, se s předčasným ukončením mnohokrát setkal. Pojďme se podívat na nejčastější důvody a na to, jak s nimi zacházet, aby pro vás terapie měla skutečný smysl.
Ukončení terapie je součást procesu
Psychoterapie není vždy snadná.
Přináší období úlevy, ale i nejistoty, pochybností nebo napětí. Začátky i konce bývají náročné a přesto jsou přirozenou součástí každého vztahu.
Stejně jako začátek by i ukončení terapie mělo proběhnout vědomě a otevřeně.
„Jsem na terapeuta naštvaný.“
Psychoterapeut není bezchybný.
Může vás nepochopit, říct něco, co se vás dotkne, nebo reagovat jinak, než čekáte. V určité fázi terapie je téměř jisté, že se objeví vztek nebo zklamání.
A to je v pořádku.
Mnoho lidí má tendenci v takové chvíli odejít. Právě tyto momenty ale mohou být velmi cenné.
V bezpečném vztahu můžete zkusit něco jiného:
- vyjádřit své pocity
- zůstat v kontaktu
- prozkoumat, co se ve vás děje
Zkušený psychoterapeut vám pomůže tyto situace unést a využít je k růstu.
Když do hry vstoupí peníze
Zhoršení finanční situace je častým důvodem, proč lidé terapii ukončují.
Je to pochopitelné. Zároveň ale právě v náročných obdobích bývá psychická podpora nejvíce potřeba.
Pokud se ocitnete v takové situaci:
- mluvte o tom otevřeně
- zeptejte se na možnosti úpravy ceny
- hledejte řešení společně s terapeutem
V rámci psychoterapie je běžné hledat individuální domluvu.
„Nevím, jestli to má smysl.“
Pochybnosti jsou přirozenou součástí terapie.
Myšlenky jako:
- „Nic se nemění“
- „Nevím, co tu dělám“
- „Možná to nefunguje“
se objevují u většiny klientů.
Zajímavé je, že často přicházejí právě ve chvíli, kdy se blížíte k něčemu důležitému.
Může jít o:
- obranu před nepříjemnými emocemi
- strach ze změny
- nebo přibližování se k hlubšímu tématu
Klíčové je o tom mluvit.
Když si „nesednete“ s terapeutem
Na začátku terapie si mnoho lidí klade otázku:
„Je to pro mě ten pravý terapeut?“
Někdy si skutečně nesednete a je v pořádku hledat jiného.
Jindy ale nepohodlí souvisí s hlubšími tématy, jako jsou staré vzorce ze vztahů nebo citlivá témata z minulosti.
Dávejte psychoterapii čas a mluvte o svých pocitech. Pomůže to vašemu terapeutickému procesu a osobnímu růstu.
Tiché ukončení: proč se mu vyhnout
„Prostě přestanu chodit“ nebo „Napíšu e-mail a je to“ je častý způsob ukončení psychoterapie.
Zároveň je to škoda, neboť zůstává mnoho nevysloveného.
Závěrečná sezení mají velký význam:
- pomáhají uzavřít proces
- umožňují zhodnotit změny
- podporují další fungování mimo terapii
Ukončení není jen konec. Je to důležitá součást celé cesty.
Překážky v terapii: když nastane ticho
Jednou z častých překážek v psychoterapii je ticho.
Může se stát, že jako klient najednou nevíte, o čem mluvit, a přesto máte pocit, že pomoc stále potřebujete.
V rámci psychodynamické a zejména psychoanalytické psychoterapie to ale není problém, jak by se mohlo zdát. Už Sigmund Freud na začátku 20. století poukazoval na to, že terapie je náročný proces a přirozeně ji provází „odpor“.
Ticho je jednou z jeho podob.
V terapii se proto nezaměřujeme jen na to, že „není o čem mluvit“, ale spíše na to, co se za tímto tichem skrývá:
- Opravdu už nemáte žádná témata a blíží se konec terapie?
- Nebo cítíte, že byste o něčem mluvit chtěli, ale jde o příliš velké nebo citlivé téma?
- Nebo se dotýkáte velmi raných, obtížně pojmenovatelných prožitků, pro které zatím nemáte slova?
Právě práce s těmito momenty může být důležitou součástí terapeutického procesu a vést k hlubšímu porozumění sobě samému.
Skupinová psychoterapie: ještě silnější dynamika
Vše výše uvedené platí i pro skupinovou terapii.
Navíc zde vstupují do hry vztahy mezi členy skupiny. Napětí, konflikty nebo nevyřčené emoce mohou zesílit potřebu odejít.
Právě proto je ve skupině obzvlášť důležité:
- neodcházet impulzivně
- ale využít situaci k práci na sobě
FAQ – často kladené otázky
Jak poznám, že je čas terapii ukončit?
Konec terapie může přijít, když cítíte stabilnější pokrok, lépe rozumíte svým emocím a zvládáte vnitřní konflikty. Je to moment, kdy můžete vědomě uzavřít proces a získané poznání začlenit do každodenního života.
Mohu změnit psychoterapeuta, pokud si „nesednu“?
Ano. Nepohodlí při terapii nemusí znamenat, že terapeut není vhodný. Často pomůže otevřená komunikace a čas. Pokud to nepomůže, zvážte změnu terapeuta.
Co dělat, když nastane ticho v sezení?
Ticho je běžná překážka. Psychoterapeut vám pomůže odhalit, co se za ním skrývá, a využít to k hlubší práci na sobě.
Co si z toho odnést
Touha ukončit terapii často něco znamená.
Nemusí to být signál, že terapie nefunguje. Naopak.Někdy jde o důležitý moment, který stojí za to prozkoumat. Čím silnější je potřeba prásknout dveřmi, tím silnější je ukazatel a výzva k práci na sobě.
Zvažujete psychoterapii nebo její ukončení?
V našem centru psychoterapie v Praze nabízíme bezpečný prostor, kde můžete podobné situace otevřeně řešit a hledat vlastní cestu.